spisovatel, autor detektivních románů
Detektivka vám dá hádanku, thriller strach a krimi román otázku, proč se to stalo. Rozdíly vysvětlené na konkrétních knihách – i na těch mých.
Detektivka, thriller a krimi román čtenáři nabízejí (a chtějí od něj) každý něco jiného. Když to víte, snáz vyberete knihu, která vás nezklame.
V detektivce jde hlavně o to, kdo to udělal a jak se na to přišlo. Čtenář hádá spolu s vyšetřovatelem a má na to právo: dobrá detektivka hraje fér a všechny stopy mu ukáže dřív, než je vyšetřovatel použije.
Ve dvacátých letech minulého století to autoři brali tak vážně, že sepsali pravidla. S. S. Van Dine jich v roce 1928 vymyslel dvacet, Ronald Knox o rok později deset. Podle desatera pátera Knoxe se pachatel musí v příběhu objevit brzy, detektiv nesmí sám spáchat zločin a v celém příběhu smí být nejvýš jedna tajná místnost nebo chodba. Některá pravidla dnes působí úsměvně (třeba Číňani, kteří byli koloritem tehdejší pulp fiction), princip ale platí pořád: čtenář nesmí být oklamán lacinými triky nebo zamlčováním.
Detektivka má spoustu podob. Klasickou hádanku ve stylu Agathy Christie, policejní procedurálku, ve které sledujete práci vyšetřovatelů krok za krokem, nebo pohodovou „cozy“ detektivku z malého města. Moje série Detektiv Volf má asi nejblíž k policejní procedurální detektivce.
Thriller se neptá „kdo“, ale spíš: „stihne to?“. Jde v něm o ohrožení – někdo je v nebezpečí a hodiny tikají. Čtenář často ví víc než postavy, a právě z toho vzniká napětí.
Alfred Hitchcock to vysvětloval na bombě pod stolem. Když bouchne bez varování, divák zažije patnáct vteřin překvapení. Když ale o bombě divák ví a postavy u stolu ne, zažije patnáct minut napětí. Detektivka pracuje s překvapením, thriller s napětím.
Thriller může být psychologický (nebezpečí uvnitř rodiny nebo vztahu), špionážní, právnický nebo akční. Mimochodem, jeden takový psychologický thriller právě píšu, jmenuje se Na hladině a měl by se objevit v roce 2027.
Krimi román je asi nejširší škatulka. Zločin je v něm středem příběhu, hlavní otázka ale nemusí znít kdo ani jak, nýbrž proč – a co zločin udělá s lidmi kolem. Vyšetřování může být vedlejší. Někdy dokonce od první stránky víte, kdo je vrah. Nejslavnější příklad? Dostojevského Zločin a trest.
Moje kniha V kopřivách je krimi román. Chtěl jsem napsat knihu, která bude stát méně na procesu vyšetřování a víc na psychologii postav – na tom, co jeden zločin udělá se dvěma rodinami v malém městě.
| Detektivka | Thriller | Krimi román | |
|---|---|---|---|
| Hlavní otázka | Kdo to udělal? | Stihne to? | Proč se to stalo? |
| Co cítíte | zvědavost | strach | neklid |
| Napětí stojí na | překvapení | hrozbě | postavách |
| Typický konec | odhalení pachatele | záchrana, nebo katastrofa | následky |
Protože většina dnešních knih je kříženec žánrůa subžánrů. Severská krimi míchá policejní detektivku se sociálním románem, psychologický thriller si půjčuje hádanku z detektivky. Pravidla jsou dobrá hlavně k tomu, aby je člověk věděl, když je porušuje, mohl s tím dopředu pracovat. Já osobně při psaní pravidla narušuju často, ale dávám si při tom pozor, abych nezašel až příliš daleko a hlavně - abych ze čtenáře nedělal hlupáka. To je totiž ten největší hřích každé knihy, detektivky nevyjímaje.