Labuť a lovec
Poetická novela z doby, kdy na místě dnešního Lipna žili poslední lovci a sběrači.
Příběh o střetu kultur na sklonku mezolitu, postavený na mýtu o labutí panně. Poslední lovci na Šumavě čelí příchodu zemědělců a pastevců a s nimi i konci jednoho světa.
Tam, kde se dnes rozlévá Lipno a zvedají se šumavské kopce, žili před tisíci lety lovci a sběrači. Šumava byla možná jedním z jejich posledních útočišť na našem území. Pak ale přišli noví lidé, kteří půdu neprocházeli, ale obdělávali, a zvířata nelovili, ale chovali.
Na pozadí mýtu o labutí panně, jednoho z nejstarších lidských vyprávění, se tak odehrává příběh, který se v Evropě pak opakuje znovu a znovu. Migrace lidí a kultur, války, odchod starého a příchod nového. Krev, násilí a mezi tím záblesky naděje.
Proč pravěk
Svůj úplně první román jsem začal psát v sedmi letech. Byl o pravěkých lovcích a nikdy jsem ho nedokončil. Labuť a lovec je tak trochu splacený dluh. Kromě detektivek mám rád pravěk, mýty a přírodu a tady se to všechno potkalo.
Není to detektivka
Kdo zná moje knihy s Tomášem Volfem, najde tu jiného Březinu: bez vyšetřování, bez vraha a bez policie. Krátká novela, poetická jazykem a drsná tím, o čem vypráví.
Vyšlo v nakladatelství Vyšehrad (2024), knihu pokřtil Jiří Hájíček. Vyšla také jako e-kniha.