S názvy je vždycky potíž. Ať už píšete jakýkoli text, jeho název (nebo titulek) by měl ladit s obsahem. Matně si vzpomínám, že na škole jsem o tom v učebnici literární vědy četl dokonce celou kapitolu.
Měl jsem rozepsanou detektivku. Už asi rok. Poté, co jsem dokončil knížku Na kopci, pojal jsem touhu napsat tradičnější příběh, s detektivy a mrtvolami. Ale asi ho nenapíšu.
Všechno to začalo dokumentárním filmem Ivetka a hora. Pamatuju si, že na promítání v klubu Rock café jsme s manželkou (tehdy teprve přítelkyní) dorazili jako jediní a měli jsme soukromou projekci.
Mrtvola přibitá ke stromu. Oběti utopené ve vlastní krvi. Ukamenovaná dívka. Srdce vyříznuté z hrudi. Všichni obyvatelé zapadlé vísky rozsekaní na maděru. Ale také příběhy lidí, kteří se zmítají nejistotou, lidí, kteří by mohli existovat i mimo stránky knih.
Severské detektivky, skandinávské krimi. Je to jenom marketingový buzzword? Něco jako biozelenina, farmářské potraviny nebo “designové” cokoli? Nebo existuje něco, co severské autory spojuje?
Co se vám vybaví pod pojmem česká detektivka? Pokud jsou to Čapkovy povídky nebo televizní seriál Hříšní lidé města pražského, jste na tom stejně jako já.
Když se mi v hlavě začal odvíjet příběh dívenky, která se na osamělém místě setká s andělem, míhaly se mi myslí spousty obrazů. Kde se něco takového mohlo stát? Jak by asi vypadala okolní krajina?