Výtoňské zjevení

Všechno to začalo dokumentárním filmem Ivetka a hora. Pamatuju si, že na promítání v klubu Rock café jsme s manželkou (tehdy teprve přítelkyní) dorazili jako jediní a měli jsme soukromou projekci.

Čím nás fascinují severské detektivky?

Mrtvola přibitá ke stromu. Oběti utopené ve vlastní krvi. Ukamenovaná dívka. Srdce vyříznuté z hrudi. Všichni obyvatelé zapadlé vísky rozsekaní na maděru. Ale také příběhy lidí, kteří se zmítají nejistotou, lidí, kteří by mohli existovat i mimo stránky knih.

Severské detektivky, skandinávské krimi. Je to jenom marketingový buzzword? Něco jako biozelenina, farmářské potraviny nebo “designové” cokoli? Nebo existuje něco, co severské autory spojuje?

Česká detektivka jako chráněné zeměpisné označení

Co se vám vybaví pod pojmem česká detektivka? Pokud jsou to Čapkovy povídky nebo televizní seriál Hříšní lidé města pražského, jste na tom stejně jako já.

Která místa mne inspirovala při psaní detektivky Na kopci

Když se mi v hlavě začal odvíjet příběh dívenky, která se na osamělém místě setká s andělem, míhaly se mi myslí spousty obrazů. Kde se něco takového mohlo stát? Jak by asi vypadala okolní krajina?

Čtení je sexy? Ale nepovídejte!

Internet se jenom hemží více či méně vtipnými obrázky a memy, které nás mají přesvědčit o tom, že čtení je cool. Že budeme hezčí a chytřejší, když budeme číst knížky. Že náš život bude bohatší. Že budeme sexy.