10 knih, které mě ovlivnily
Sedl jsem si a rychle vypsal několik titulů. Nebylo jich deset, trochu jsem to musel proškrtat, ale bylo to rychlé a intuitivní. Teď, když ten seznam mám, bych rád ke každé knížce něco málo napsal.
Karl May - Vinnetou
Ležím v posteli, jsem nemocný, ale už mi je dobře. Je mi dokonce moc dobře, protože poslouchám tátu, jak mi předčítá z Vinnetoua. Ty tři svazky jsem potom přečetl ještě několikrát. A také další příběhy psané hrdinou, kterému jednou říkají Old Shatterhand a jindy Kara Ben Nemsí, podle toho, na jakém kontinentu se právě nachází.
Mayovky, to je silná vůně dobrodružství a ještě silnější smysl pro spravedlnost, čest a všechny ty důležité hodnoty. Snad ve mě něco z toho zůstalo.
Tolkien - Pán prstenů
Je mi asi deset, chodím lesem a sním o tom, že odhrnu křoví a ocitnu se ve Středozemi. Že dostanu elfí meč a budu pomáhat v boji se zlem. To nutkání bylo tak silné, že jsem ho cítil ještě dlouhé měsícepo dočtení tohoto arcidíla.
Astrid Lindgrenová - Ronja, dcera loupežníka
Tady slyším pro změnu mámin hlas. A vidím kouzelné, hluboké lesy, hemžící se podivnými tvory. Někteří z nich jsou dobří, jiným je třeba se vyhnout.
Robert Louis Stevenson - Ostrov pokladů
Další dětské dobrodružství. Dokonalá knížka pro děti, pro kluky zvlášť. Četl jsem ji několikrát, nikdy mě nezklamala, platí pro ni to samé jako pro Mayovky.
A pak jsem si ji přečetl i v angličtině, byla to první kniha, kterou jsem zvládnul v cizím jazyce.
Ursula K. Le Guinová - Čaroděj Zeměmoří
Závan temnoty. Četl jsem ji možná dřív, než jsem měl. Svět knížek se pro mě změnil. Příběh o čaroději, který vlastně nesmí čarovat: když zapálíš svíčku, stvoříš stín. Hledání pravého jména nepřítele, abychom nad ním získali moc. Ještě teď mi trochu běhá mráz po zádech.
A. C. Clarke - Konec dětství
V pubertě jsem měl sci-fi období. Přečetl jsem mraky knih, Clarke samozřejmě patří k tomu nejlepšímu. Konec dětství mám nejradši, protože v něm domýšlí svou filosofii, svou verzi smyslu lidské existence. To, co ve Vesmírné Odysee nakousl, je tady jasně popsáno.
Joseph Heller - Hlava 22
Netřeba se rozepisovat. Každý to četl, každý si pamatuje tu směs humoru a hrůzy. Z válečných knih asi to nejlepší spolu s Mailerovými Nahými a mrtvými.
George Orwell - Hold Katalánsku
Orwellova kniha 1984 mě moc nenadchla. Je to takové těžkopádné a domnívám se, že Huxley to v Konci civilizace vystihl daleko přesněji. I Farma zvířat mi přijde trochu přeceňovaná.
Od tohoto autora jsem ale rád čítal skvělé eseje a pak tuhle útlou knížečku o tom, jak se spisovatel vydal bojovat do španělské války. Byl jsem tehdy na gymnáziu okouzlený levicovým myšlením a George Orwell mi s tímhle textem předal jednu věc - člověk nesmí nikdy nadřazovat ideologii pravdě, protože pak přestává být člověkem.
Politické smýšlení už mám trochu jiné, ale tohle poselství mi zůstalo. A pořád znám spousty dospělých lidí, kteří by si ho měli poslechnout.
Umberto Eco - Jméno růže
Je to profláklé, četl to každý, já taky. Byla to vlastně první detektivka, kterou jsem četl. A první setkání s postmodernou.
John Fowles - Francouzova milenka
Tohle je jízda. Povinná literatura na fakultě, ale úplně jsem si na tom ulítnul. Geniální práce s textem. Četl jsem také Sběratele, ale Francouzova milenka je lepší. Teď Fowles znovu vychází v češtině v Knize Zlín.
Anthony Burgess - Mechanický pomeranč
Kdyby mě někdo držel u hlavy pistoli a nutil mě jmenovat jen jednu nejlepší knihu, pak by to byla asi tahle. Geniální nadsat, perfektní náhled do hlavy malchicka. Hluboké téma morálky a svobody, ostrý humor, text komponovaný jako hudební skladba.
Nemá to chybu. Nemá. A film je tak skvělý, že se nechce věřit, že knížka je ještě lepší.
(Už se mi sem nevešel Shakespeare, ale ten je určitě započítaný v paušálu, takže se ani jmenovat nemusí, ne?)