Menu

Jiří Březina

spisovatel, autor detektivních románů

Polednice

Stovky oken, ale žádní svědci. Jen horké slunce a rozpálený beton. 

Tomáš Volf právě nastoupil na krajskou kriminálku. Spolu se stejně nezkušenou parťačkou Evou Černou dostává na starost případ dívky, jejíž tělo našli na sídlišti.

Jenže z úmrtí, které vypadalo na banální nešťastnou náhodu nebo sebevraždu, se vyklube případ, z něhož se nedá odejít se vztyčenou hlavou.

Sídlištěm obchází Polednice. Neviditelný přízrak, vraždící za bílého dne.

Tomáš zjišťuje, že paneláky rozpálené letním žárem nevydají své tajemství snadno. A každý další den může přinést novou oběť.

Koupit nebo koupit e-knihu

Ukázka

Tomáš se znovu rozhlédl kolem sebe. Nacházeli se ve vnitřním prostoru velkého panelákového bloku. Napočítal by desítky oken, možná dokonce stovky.  Domy obepínaly poměrně široké prostranství porostlé vyprahlou trávou a ozdobené barevným dětským hřištěm, na kterém si teď nikdo nehrál.

Celé to působilo dojmem amfiteátru pod širým, světle modrým nebem.

„Jak je kurva možný, že si nikdo ničeho nevšiml?" prolomila ticho Eva, hlas stejně drsný jako slovník. Chlapi od techniků pootevřeli ústa. Tomáš se usmál. Během cesty na místo činu už měl tu čest pár vulgarismů vyslechnout.

„Anonymita velkýho města," poučil ji. „Tohle je typický panelákový sídliště. Lidi sem chodí spát, ale neznají ani jméno svýho souseda. Ničeho si nevšímaj, nic nevidí, nic je nezajímá, snad jen kam zaparkujou auťák. Nic jako komunitu tady nenajdeš. Každej sám za sebe."

„Ty seš nějakej chytrej," zpražila ho. Technici se tiše zachechtali. Tomáš zrudl. Rád by nějak bystře zareagoval, ale nic vhodného ho nenapadlo. Vedro vysušilo poslední zbytky jeho ostrovtipu.

Situaci zachránila černá dodávka, která jim neslyšně zastavila za zády. Dva muži s nehybnými obličeji počkali, až kriminalisté ukončí ohledání. Potom tělo beze slova naložili.

Tomáš sledoval, jak pohřební vůz beze spěchu odjíždí a jak před ním všichni nejistě ustupují z chodníku. Ve vzdálené mezeře mezi domy se v horkém vzduchu vlnil úzký průzor do krajiny za městem. Vypadalo to jako les, ale stejně dobře to mohla být jen fata morgána.

Delší ukázka z knížky na Medium.com.

Krátké video o detektivce Polednice