Česká detektivka jako chráněné zeměpisné označení

Co se vám vybaví pod pojmem česká detektivka? Pokud jsou to Čapkovy povídky nebo televizní seriál Hříšní lidé města pražského, jste na tom stejně jako já.

Náš národ nebere nic vážně. Naštěstí (alespoň většinou) nebereme moc vážně sami sebe, naneštěstí tak vnímáme i ty věci, které nás přesahují a které bychom brát vážně klidně mohli. Jsme zvyklí všechno relativizovat, jsme přeborníci v "očurávání" čehokoli. Zločin nevyjímaje.

Jak to souvisí s knížkami? Přestože na vrcholech prodejnosti trůní dnes tak populární krvavé severské detektivky, čeští autoři vnímají žánr po svém. Neberou ho vážně. Produkují knížky, které se hemží rázovitými, skoro až hrabalovskými postavičkami hochštaplerů, podvodníčků a zlodějíčků.

Detektiv (mazlivé jméno jako Klubíčko, Kočka či Vacátko) si s podezřelým tyká, ten jej na oplátku oslovuje "pane inšpektóre". Vždyť jsme tady všichni na jedné lodi, dobře známe jeden druhého, tak copak bychom si navzájem dělali zle?

Detektivka v českém stylu, to je prostě taková legrace. Neříkám, že špatná - třeba příběhy kanceláře Ostrozrak od Zábrany & Škvoreckého jsou přímo geniální. Zdá se, že tahle linie se táhne daleko do minulosti, někam k Čapkovi a Vachkovi. Zmíněný Škvorecký pak razil teorii, že správná detektivka musí být vtipná aby odlehčila "příběh o mordu". A ani nejnovější výtvory se od tradice příliš neodklání.

Zkrátka, máme tady něco, co jinde nemají. Určitou tradici. Možná by se česká detektivka mohla stát chráněným zeměpisným označením stejně jako české pivo nebo špekáčky.

Jenže mě tohle  trochu leze na nervy. Od detektivky očekávám něco jiného než četnickou humoresku. Rád bych, aby detektivní román zobrazoval boj dobra se zlem - jakkoli hloupě to může znít - a o takových věcech se nežertuje. A vzhledem k výše zmiňovanému úspěchu vážných detektivek z ciziny soudím, že nejsem sám, kdo to tak cítí (a zřejmě to platí také pro filmy).

Naštěstí i u nás se píšou detektivky prosté srandiček a pitvoření. Je jich sice málo, ale existují. Pokud chcete slyšet jména, musím uvést brilatní Michaelu Klevisovou nebo tajemného Martina Goffu. A jestli víte o někom dalším, dejte mi vědět.