Jak (ne)vydat knihu

Mám kamaráda. Píše úchvatné básně a podařilo se mu napsat neméně úchvatný román, pro kterého hledá nakladatele. Když jsem s ním mluvil naposledy, pochlubil se, že hledání je u konce.

"Prý mi to vydají. Je to ale moc smutný a hluboký, nebude se to prodávat. Musím proto zaplatit třicet tisíc," krčil rezignovaně rameny.

Mezitím, co jsem lapal po dechu, vzpomněl jsem si, že tento můj přítel už jednou jakémusi nakladateli zaplatil dvacet tisíc za vydání sbírky básní.

Je to k nevíře, ale zjevně u nás existuje sorta lidí, kteří si přečetli Foucautovo kyvadlo od Umberta Eca a rozhodli se, že jednu z jeho pasáží převedou do skutečnosti. V Ecově knize se píše o nakladatelství Garamond, které funguje jako sofistikovaný podvod na zoufalce, kteří touží páchat literaturu. Jeho zaměstnanci na nich pod různými záminkami, ne nepodobnými těm, které citoval můj kamarád, loudí peníze.

Literatura nebude pro autory nikdy příliš výnosná záležitost. Nikdo, kdo napíše román, by neměl čekat peníze. A když už nějaké dostane, měl by být smířen s jejich mizivým množstvím. Ovšem pokud si někdo dovolí žádat po autorovi nemalou částku za to, že ho publikuje, dostáváme se rovnou do záporných čísel.

Jestli nakladatel té knize nevěří, ať ji odmítne. Ale pokud ji vydat chce, ať tak učiní na vlastní náklady. Čtenářům ji přece také nebude vnucovat se stokorunou místo záložky, ale nechá si za ni zaplatit.

Jako člověk, který si při hledání nakladatele "vytrpěl" svůj díl odmítavých dopisů, chápu spisovatele, kteří podlehnou. Ale jsem si jistý, že takhle zaplacená publikace autorovi skutečnou radost nepřinese.

To už je lepší jít na to od lesa a založit si vlastní vydavatelství. I když také musíte vkládat vlastní prostředky, máte alespoň mlhavou naději, že se vám částečně vrátí. Při troše štěstí pak můžete nějakou tu korunu dokonce vydělat.

A kdyby podnikatelský plán s vlastním nakladatelstvím přece jen nevyšel, pořád je tady ta druhá možnost. Nabízet vydání knihy nešťastným psavcům. Třicet tisíc za kus.

Tento sloupek vyšel tiskem v lednu 2015 v Českobudějovickém Deníku.