Výtoňské zjevení

Všechno to začalo dokumentárním filmem Ivetka a hora. Pamatuju si, že na promítání v klubu Rock café jsme s manželkou (tehdy teprve přítelkyní) dorazili jako jediní a měli jsme soukromou projekci.

Dokument se věnuje následkům velmi zajímavé události. Dvěma holčičkám se v roce 1991 v kopcích nad slovenskou vesnicí Litmanová zjevila Panna Marie. Filmaři mluví s jednou z dívek, dnes již dospělou paní, a ptají se na její životní pouť.  Když promítání skončilo, uvízly mi v hlavě dvě scény.

Zaprvé - popis samotného zjevení. Podle jejich vlastního vyprávění se děvčata procházela venku a zničehonic je přepadl jakýsi strach. Ukryla se do seníku, zvenčí slyšela divné rány. Obě holčičky se bály tak, že se začaly modlit k Panence Marii. Po chvíli hluk ustal a před nimi seděla na dřevěné lavici krásná paní, oděná světlem... Strach zmizel...

Moje fantazie začala pracovat. Čeho se ty holky bály, co je tak vyděsilo?

Druhý obraz, který se mi otisknul do paměti, jsou ty autentické záběry z opakovaných zjevení. Obě holky jsou v jakémsi tranzu, ztuhlé, nevnímají okolí. Mluví se tady o tom, že někteří lidé do nich zkoušeli píchat špendlíky, aby se prokázalo, jestli jde o vytržení. Děvčata na bolest nereagovala.

Zvláštní obrázky, ze kterých jde hrůza. Dívky s nepřítomným, možná vyděšeným výrazem ve tvářích.

Když jsem tyhle vjemy přetransformoval do děje knížky Na kopci, vznikl příběh Výtoňského zjevení. A když byla knížka hotová, říkal jsem si, že by nebylo marné fenomén zjevení trochu rozvinout.

Proto se také na internetu objevily webové stránky věnované Výtoňskému zjevení. Obsahují všechno, co jste potřebovali vědět. Autentické prameny, novinové výstřižky. Celou pravdu vám ale odhalí až kniha Na kopci.