Není to lehké, vstoupit podruhé do stejné řeky
Měl jsem rozepsanou detektivku. Už asi rok. Poté, co jsem dokončil knížku Na kopci, pojal jsem touhu napsat tradičnější příběh, s detektivy a mrtvolami. Ale asi ho nenapíšu.
spisovatel, autor detektivních románů
Měl jsem rozepsanou detektivku. Už asi rok. Poté, co jsem dokončil knížku Na kopci, pojal jsem touhu napsat tradičnější příběh, s detektivy a mrtvolami. Ale asi ho nenapíšu.
Pro stránky Rungo.cz jsem napsal krátký článek o tom, jak chození pomáhá přemýšlet a běhání čistí hlavu. Obojí je pak dle mého názoru vhodná kratochvíle pro spisovatele a vůbec tvůrčí pracovníky.
Všechno to začalo dokumentárním filmem Ivetka a hora. Pamatuju si, že na promítání v klubu Rock café jsme s manželkou (tehdy teprve přítelkyní) dorazili jako jediní a měli jsme soukromou projekci.
Mrtvola přibitá ke stromu. Oběti utopené ve vlastní krvi. Ukamenovaná dívka. Srdce vyříznuté z hrudi. Všichni obyvatelé zapadlé vísky rozsekaní na maděru. Ale také příběhy lidí, kteří se zmítají nejistotou, lidí, kteří by mohli existovat i mimo stránky knih.
Severské detektivky, skandinávské krimi. Je to jenom marketingový buzzword? Něco jako biozelenina, farmářské potraviny nebo “designové” cokoli? Nebo existuje něco, co severské autory spojuje?
Co se vám vybaví pod pojmem česká detektivka? Pokud jsou to Čapkovy povídky nebo televizní seriál Hříšní lidé města pražského, jste na tom stejně jako já.